Zimní perokresba
Nevím jak Vy, ale já focení v zimě příliš nevyhledávám. Naposled jsem se vypravil na Šumavu, abych zachytil atmosféru zimní krajiny, která se už brzy změní na jarní.
Na zemi leželo přes půl metru sněhu, ale na stromech už stačil roztát a tak krajina vypadala téměř černobílá. Ze sněhu vystupovaly perokresby smrčků, bříz a zbytků trávy.
Na protějším svahu mě svou korunou zaujal ovocný strom. Hledal jsem pozici, odkud by nejlépe vynikl. Nakonec jsem jej postavil do protikladu s malým smrčkem.
Hledal jsem lepší kompozici, kde by strom více vynikl, ale do záběru se mi pletlo elektrické vedení, kterého ne a ne se zbavit. Tak jsem do něj zkusil strom vložit, jako do linek v sešitě.
Počkal jsem si, až lyžaři v pozadí „vjedou“ na vedení a kompozice byla hotova. Bohužel jsem neměl sebou dostatečně velký zoom a tak je fotka jen velkým výřezem.
I na dalších dvou fotkách jsem využil vedení ke kompozici. Obě jsem pořídil ze stejného místa. První fotku jsem orámoval větvemi stromů a sloupem vedení.
Na druhé jsem nechal vedení jen jako zneklidňující prvek.
Následující fotografie je pokusem o minimalismus, kdy dojem prostoru navozuje stráň v popředí a kolík v pozadí.
Nakonec mě zaujal zlomený strom, jehož rozšiřující se koruna vystupuje z obrazu.
Původně měla být předchozí fotografie, symbolizující zlomenou zimu, poslední. Zima se ale, jak je vidět na následujících zmrzlých květech, zatím nevzdává.
Nezbývá, než si přát, aby jaro zimu brzy přemohlo a mohli jsme vyrazit na jarní focení.
Krásné, slunečné a fotogenické JARO!
