• Prostřední Roháčské pleso

  • Pleso u Ťatliakovy chaty

  • Západ slunce nad prosieckou dolinou

  • Sedlo Zábrať

  • Panorama Roháčů nad kosodřevinou

  • Východ slunce nad Roháči

    6:23 – vlevo sedlo Zábrať

Roháče – Jak jsem (ne)fotil východ slunce

24. – 28.10.2015

Koncem října jsme se Zuzkou a kamarády využili toho, že státní svátek připadl na středu a vyrazili do Roháčů, hor našeho mládí. Z minula máme zkušenost, že koncem září, nebo října bývá hezké počasí. To nás ani tentokrát nezklamalo. Ráno bylo sice přimrzlo, ale odpoledne na slunci bylo krásně teplo.

První den jsme pro “zahřátí” absolvovali kratší výlet k Roháčským plesům a přes Tatliakovu chatu zpět. Po většinou vedla cesta po zasněžených chodnících, místy i po ledu, kde se nám hodily hůlky na zlepšení stability. Večer jsme se stavili v termálech Oravice, kde jsme krásně zregenerovali.

Příští den, protože byla horší předpověď, jsme navštívili sousední Chočské vrchy, kde jsme si prošli Kvačianskou a Prosieckou dolinu. V Kvačianské dolině jsme navštívili vodní mlýn Oblazy, který je možné si celoročně prohlédnout i vevnitř včetně funkčího mlýna na obilí a katru na dřevo.

Poslední den jsme chtěli konečně na samotný vrchol Roháčů – Ostrý Roháč. Protože cesta na ostrý Roháč vede přes sedlo Zábrať, rozhodli jsme se s Michalem, že zkusíme jít brzo ráno a ze sedla vyfotit východ slunce nad Roháči. Zapomněl jsem ale, že se měnil čas a tak jsme vyrazili sice za tmy, ale o hodinu později, než jsme potřebovali. Když už jsme se smířili s tím, že se do sedla nedostaneme včas, zastavil nám projíždějící vůz záchranářů, který mířil k Ťatliakově chatě a svezl nás k ní. Tím jsme získali nazpět půlhodinu. Povzbuzeni tímto přiblížením jsme pak další čtvrthodinu stáhli “výběhem” do sedla. Jenže i to bylo téměř k ničemu, protože slunce osvítilo jen špičky Trech kop a Baníkova a pak zůstalo na druhé straně hor. Pro focení východu z tohoto sedla, by to chtělo jít fotit o měsíc až dva dříve, nebo jít fotit z druhé strany hor, někde z úrovně Barance. Ale i tak jsme byli spokojeni se zážitkem úsvitu nad Roháči.

V sedle jsme pak počkali na děvčata, která dorazila okolo deváté a pokračovali směr Ostrý Roháč. Výstup na něj jsme však brzy vzdali. V místě, kde se sníh změnil na led, jsme bez maček nechtěli riskovat. Vrátili jsme se přes Lúčnou zpět, plní dojmů ze zimních Roháčů.