• Rifugio Lavaredo

  • Výhled ze svahu Sasso di Sesto

    Uprostřed Paternkofel vpravo Tre Cime.

  • Po mostě a tunelem

    Cyklostezka do Toblachu.

  • Návrat z Cinque Torri

    Do Passo Giau.

  • Západ Slunce s Monte Pelmo

  • Východ Měsíce

  • Tajemné jezero Sorapis

  • Východ Měsíce při západu Slunce

Dolomiti 2017

3. – 9.9.2017

Už se začíná stávat tradicí trávit první víkend v září v Dolomitech. Letos jsme vyrazili se Zuzkou, Táňou a Michalem na celý týden opět do Cortiny d’Ampezzo. Od středy se k nám přidala i opavská sekce.

.


Výlet nezačal nejlépe. Celou cestu do hor vydatně pršelo a nepřestalo ani po příjezdu. Naštěstí jsme se ráno probudili do slunečného dne. Venku nás čekalo překvapení. Zatímco dole pršelo, hory byly zhruba od dvou tisíc kompletně pod sněhem.

První den jsme popojeli k Rifugio Auronzo a protože všude ležel sníh, prošli jsme si, místy hlubokými závějemi, klasiku k Rifugio Locatelli a zpět na parkoviště. Abychom nahradili ferátu, vylezli jsme alespoň na kopec Sasso di Sesto nad chatou.

Druhý den jsme ze sedla Falzarego vyrazili na vzdušnou ferátu Col de Bois, která místy připomínala lezení. Když jsme ji bez problémů zvládli, přešli jsme údolím k Rifugiu Lagazuoi.

Letos jsme si s sebou vzali i kola, která jsme využili třetí den k projetí cyklostezky do Toblachu a zpět. Stezka vede po náspu bývalé železnice. Jde o nádherný zážitek zpestřený průjezdy osvětlenými tunely a mosty nad řekou Rio Popena.

Ve středu přijela opavská sekce a tak jsme společně zdolali z Passo Giau ferátu na Rifugio Nuvolau a vrchol Averau.

Ve čtvrtek jsme popojeli k Rifugiu Angelo Dibona a odtud brzy ráno nastoupili k začátku feráty Punta Anna, která pokračuje další ferátou až na vrchol Tofana di Mezzo. Cesta byla velmi vzdušná. Převýšení 1200m se více než z poloviny překonávalo po lanech, nebo žebřících a nouze nebyla ani o traverzy nad 300m stěnami. Asi nejhezčí feráta, kterou jsem zatím šel. Výhodou bylo, že dolů jsme se svezli až do Cortiny lanovkou.

Předposlední den jsme si udělali odpočinkový výlet k tajemnému jezeru Sorapis. Už po cestě jsme potkali Itala, který nesl silniční kolo značky Bianchi azurové barvy. Proč, to nám došlo když jsme dorazili k jezeru, které mělo stejnou barvu jako kolo. Ital jej zapíchl do vody, vytáhl stativ, fotoaparát a začal jej fotit, asi do katalogu Bianchi.

Poslední den jsme se v mlze rozloučili ferátou M.A.Strobel přímo nad Cortinou. Večer začalo pršet a nepřestalo, ani když jsme Cortinu v neděli ráno opouštěli. Díky za přízeň, Cortino!


Příští rok plánujeme přesun do oblasti Val di Fassa a zdolání královny Dolomit Marmolády. Tak zase za rok!