Dolomiti 2018
6. – 9.9.2018
Co jsme si loni slíbili, to jsme se letos pokusili zrealizovat. Za východiště tradičního zářijového výletu za feratami do Dolomit jsme zvolili Canazei. A jak dopadl náš pokus o zdolání královny Dolomit Marmolády?
.
Tentokrát se akce uskutečnila jen v komorní sestavě. Já a za opavskou sekci Petr, Honza, Aďa a Martin.
První den jsme se vrhli na splnění Honzova snu – Marmoládu. Italové tuto 3343 m n.m. vysokou horu nazývají Capanna Punta Penia. Vstáváme brzy a před šestou vycházíme od Laga di Fedaia. Stoupáme vzhůru pod dráty lanovky, kterou se chceme vracet a kocháme se východem slunce. Po překonání nástupního ledovce se připínáme na lana feráty a stoupáme a stoupáme. Na vrchol k chatě docházíme někdy po poledni. Je zataženo a začíná drobně sněžit. Přes sněhové pole scházíme ke krátké ferátě, která vede na vršek sestupového ledovce. Ten je zasněžený, ale dobře průchozí. Nejhorší místo nás čeká až úplně na konci, kdy cestu znepříjemňuje déšť, ve který přešlo sněžení. Zdárně docházíme k lanovce, kde přestává pršet a tak v otevřených kabinkách sjíždíme zpět k jezeru. Konečně dole! Na dnešní den hned tak nezapomeneme.
Druhý den prší, prší a prší. To nám vyhovuje, protože si potřebujeme po včerejšku odpočinout. Odjíždíme do sedla Pordoi a lanovkou na Sasso Pordoi do výšky 2950 m n.m. Můj předpoklad, že v této výšce nebude pršet, ale sněžit se nenaplnil a tak v dešti šlapeme na Piz Boé 3152 m n.m. Po zpáteční cestě chvílemi neprší, ale je mlha a výhledy jsou nulové.
V sobotu nás čeká feráta Trincee, která vede po protějším hřebenu Marmolády. Podle předpovědi má být krásně. Bezmezně jí věříme a tak za deště a za tmy vyjíždíme. Teprve po zaparkování u jezera Fedaia přestává pršet a my s čelovkami vyrážíme. Vychází Slunce a Marmoláda se zbarvuje místy do červena. Fotíme a fotíme. Celý den se pak můžeme kochat výhledy a ukazovat si, kudy jsme předevčírem šli. Počasí je nádherné a umocňuje zážitky z jedné z nejhezčích ferát v Dolomitech.
Poslední den se po cestě domů zastavujeme v Passo Sella a jdeme se projít k vrcholu Col Rodella, kde si kluci dávají na rozloučenou krátkou ferátu. Na vrcholu je chata s terasou, kde si dáváme poslední italskou kávu, kocháme se výhledy na Dolomity, nad kterými krouží padáčkáři. Poslední pohled na Marmoládu a pak plni dojmů vyrážíme domů.
Příští rok nás čeká feráta na Piz Boe. Uspějeme?
