TATRY 2021(2)
Když jsem před rokem plánoval, jak bude vypadat letošní kalendář, netušil jsem, že všechno bude jinak. Proto jsem místo černobílých fotek, nakonec zvolil barevné hory.
Oproti minulému roku, jsem žádné velké změny neudělal. Ponechal jsem fotky v poměru 2:1 s kalendáriem pod nimi.
Také jsem místo krycího listu přidal jeden měsíc navíc. Takže letošní kalendář je od února 2021 až do února 2022.
Jedinou novinkou je, že jsem pod každou fotografii přidal název (ve slovenštině) a místo, kde jsem ji vyfotil.
Všechny fotografie vznikly běhen našich dvou návštěv slovenských hor, viz články Pěšky Vysokými Tatrami a Roháče 2020. A jaké jsou stručné příběhy jednotlivých fotografií?
Únor 2021 vznikl při přechodu západní části Roháčů. Když jsme od konečné lanovky ve Spálené dolině vystoupali na Brestovou, otevřel se před námi výhled na Roháče a Vysoké Tatry. V protisvětle jsem vyfotil panorama na více expozic a ve Photoshopu složil výslednou fotografii.
Březen je z návštěvy Vysokých Tater, kde jsme na konci přechodu strávili dvě noci na Chatě při Zeleném plese. A právě tam jsem si večer vyhlédl nezvyklý pohled zpoza plesa na Belanské Tatry. Ráno, ještě před snídaní, jsem si pak počkal na první sluneční paprsky.
Duben je naopak z místa prvního noclehu ve Vysokých Tatrách na Chatě pod Rysmi, kde mě dostalo místní „vecko“ asi sto metrů od chaty, které mělo celou přední stěnu prosklenou. Okamžitě jsem věděl, že odsud chci mít fotku v kalendáři na „aprílový“ měsíc!
Květen je z odpočinkového výletu z chaty při Zeleném plese do Kopského sedla. Po cestě mě fascinovala rozmanitost květeny Belanských Tater, kterou jsem původně chtěl mít v kalendáři. Jenže, co je pěkné pro oko, není pěkné i na fotografii. Proto jsem nakonec vybral fotografii s kontrastem modré oblohy, zelených luk a štítů Belanek.
Červen je ze stejného dne, kdy mě při návratu ze sedla zaujala podobnost kosodřeviny s vrcholy okolo Lomnického štítu.
Na Červenec jsem vybral barevný hřeben mezi Lúčnou a Osobitou v Roháčích nořící se z mlhy.
Pro Srpen jsem zvolil pohled na Ostrý Roháč, jakoby v sevření mezi Volovcem a Rákoněm v popředí.
Září je naopak jednou z prvních fotografií, které jsem nafotil při putování ve Vysokých Tatrách. Slunce právě vycházelo, když jsme šli od prvního vlaku po asfaltce na Popradské pleso, a jeho paprsky rozsvítily žluté květy lemující silnici.
Říjen je z předposledního rána na chatě u Zeleného plesa, kdy první paprsky osvětlily Kežmarský štít, jehož zrcadlení se v plese vytvořilo spolu s květy rdesna tlamu plnou ostrých zubů.
Listopad je naopak z roháčského pralesa tvořeného porostem kapradí. Fotil jsem je v dešti a mlze. Aby prales vynikl, našel jsem pár fialových květů, které jsem umístil do popředí před kapradím ztrácejícím se v mlze.
Že dám tuto fotku na Prosinec jsem také věděl hned, když jsem ji fotil. Ráno po probuzení na Téryho chatě, bylo po celonočním dešti, údolí skryté v mlze. Nocležníci, kteří si toho všimli, vycházeli ven a kochali se výhledy na mlhu. Nějaká slečna si při tom zaclonila oči. Tohle budou „Nadějné vyhlídky“ řekl jsem si. A který měsíc, než právě prosinec zvolit?
Na Leden 2022 jsem nechal fotografii z přechodu na Zelené pleso, kdy jsme šli celý den v mlze. Když jsme míjeli Skalnaté pleso, vítr na moment odfouknul mlhu a z lanovky na Lomnický štít bylo vidět jen kus lana a kabinku vracející se právě dolů. Zbylé dráty patří elektrickému vedení napájejícímu lanovku a chatu na Skalnatém plese.
Jako poslední jsem pro Únor 2022 zvolil jednu z mála noček, která je z našeho nocování na Zbojnické chatě.
Co říci závěrem? Snad jen
Nebojte se příští rok plánovat a hlavně ať se Vám Vaše plány podaří uskutečnit!