Knížecí Pláně

Už delší dobu jsem si chtěl zopakovat focení hvězdné oblohy. Vybral jsem si Knížecí Pláně uprostřed šumavských lesů, které jsou dostatečně daleko od zdrojů světla.  Jako termín jsem zvolil konec května v čase, kdy byl měsíc v Novu.

První den ráno jsem chtěl jít fotit východ slunce. Když jsem se vzbudil, bylo už slunce nad obzorem. Naštěstí se ale nad údolím ještě válely zbytky mlh.

Ty ale pod náporem slunečních paprsků velmi rychle mizely. Na poslední chvíli jsem stihl vyfotit divoce rostoucí narcisy s jedním z majestátních javorů.

Když jsem před půlnocí vyrazil fotit hvězdy, čekal mě na obloze bonus v podobě srpku měsíce, který právě zapadal nad kůrovcem zničeným hřebenem Bučiny.

Jako první motiv pro focení hvězd jsem si vyhlédl jeden z majestátních javorů.

Abych jej dostal celý nad horizont, musel jsem fotoaparát připevnit na „obrácený“ stativ těsně nad zem. To se ukázalo jako ne příliš praktické. V manipulaci s fotoaparátem vzhůru nohama a navíc potmě, nemám zrovna velkou praxi.

Druhý motiv si vybrala Zuzka. Byl jím opuštěný hřbitov bývalé osady.

A takhle vypadá hřbitov přesně o půlnoci. Složeno ze dvou záběrů na výšku. V obou dvou případech jsem si popředí zkusmo přisvětloval čelovkou.

Druhý den ráno jsem nenechal nic na náhodě a vzbudil se ještě před východem slunce, které zářilo za diadémem smrků.

Mlh bylo sice o něco méně, než předešlý den, ale i tak to stálo za to. Potvrzením toho byli i dva fotografové, kteří dorazili po svých z nedalekých Borových Lad.

Když slunce ozářilo údolí, vše se zahalilo do zlaté. . .

. . . a postupem času do oranžové a zelené.

Lokalita se i díky příznivému počasí osvědčila a tak se sem určitě ještě vypravím. Možná už na podzim, až se zdejší javory zbarví do červena.