Cesta na Island – díl druhý

3.8.2015

Invaze Italů.

První den na Faerech. Nejvyšší vrchol. Gjógv. Déšť. Vítr.

Ráno jsme se probudili do zamračeného dne. Využili jsme toho, že neprší a rychle zabalili stan. Ve městě jsme nakoupili jídlo na další dva dny a vyrazili. Po cestě jsme uviděli místní specialitu, kemp jen pro karavany. Ten je zpravidla na fotbalovém hřišti s umělou trávou, kde by asi vadily stanové kolíky.

Našim cílem byl výstup na nejvyšší horu Faerských ostrovů Slættaratindur s výškou 882 m n. m. Přiblížili jsme se autem do sedla ve výšce asi 300  m n. m. a odtud začali za deště a větru stoupat k vrcholu. Déšť ani vítr nás pak už neopustily po celý den. Jen se měnila jejich intenzita a směr.

Dokud bylo vidět až k parkovišti, tak jsme sledovali neměnný rituál. Přijelo auto, vystoupili lidi, zhodnotili situaci a odjeli. My jsme věřili, že vrchol bude nad mrakem a tak jsme stoupali dál. K vrcholu jsme i přes mlhu bez problémů dorazili, ale výhledů se nedočkali. Jen standardní “ateliér na Václavském náměstí”.

Po sestupu jsme se rozhodli navštívit blízkou vesničku Gjógv se starým přístavem a výhledem na ostrov Kalsoy, kam jsme se chystali následující den. Všimli jsme si tam netradičního sušení sena, v sítích se rozvěsí na kůly a neustálý vítr je zřejmě usuší v době, kdy zrovna neprší. To ale nebyl náš případ a tak jsme se rozhodli přemístit do místa našeho nocoviště, druhého největšího města Klaksvíku. Před odjezdem nás překvapila kolona asi 20 italských “bydlíků”, kterým bychom se na zdejších úzkých silničkách těžko vyhýbali.

Když jsme podmořským tunelem do Klaksvíku dorazili, pršelo a foukalo tak, že téměř nešlo vystoupit z auta. Stan by se rozhodně postavit nedal. Velmi rychle jsme se rozhodli, že se ubytujeme v soukromí. Naštěstí bylo volno. Přivítala nás milá paní domácí a islandský šachový mistr, který byl v Praze i Pardubicích a jeho hlavní zážitek z Čech byl ten, že se u nás hodně pije. I my jsme si dali „jednu“ a po večeři šli spát. Další den nás čekal výlet na Kalsoy…