Hvězdné focení
Ještě nikdy jsem nezkoušel fotit hvězdy. A protože se má zkusit všechno, přihlásil jsem se na kurz Denní a noční panoramatické fotografie Honzy Šmída a Karla Horáčka, zaměřený právě na noční oblohu.
Kurz se odehrával na Šumavě, kousek od Kvildy. Právě Šumava je totiž jedním z nejtemnějších míst naší republiky, jak je patrné z mapy temné oblohy Astronomického ústavu AV ČR.
Hned první večer jsme měli štěstí. Odpoledne sice bylo zataženo, ale večer se obloha vyjasnila a objevily se hvězdy. Počkali jsme do půlnoci, až zapadl Měsíc a pak jsme se pokusili přímo před penzionem vyfotit hvězdnou oblohu tak, aby byly hvězdy zobrazeny jen body.
Před focením bych chtěl upozornit, že abychom mohli fotografie efektivně zpracovat, je nutné je fotit do RAWu! Platí to obecně, ale u noční fotografie je to nutnost! Z JPEGu se šum odstranit nedá!
Dále je nutné v menu vypnout Potlačení šumu při vysokém ISO a Potlačení šumu dlouhé expozice. Ušetříme tím čas. Šum odstraníme sami programem Mraw pomocí temných snímků, které nesmíme zapomenout nasnímat.
Jako první jsem vyfotil celkovou fotografii, abych měl přehled, jak celá scéna vypadala, až budu noční „panorama“ skládat dohromady. Použil jsme maximální zvětšené ISO H2 102400 a maximální clonu 4.0, kterou dovoloval objektiv. Čas jsem určil pomocí živého náhledu, který umí simulaci expozice, na 30s. Pokud fotoaparát simulaci expozice neumí, určíme jej metodou pokus omyl, postupným zvyšováním času (vždy na čtyřnásobnou hodnotu) tak dlouho, až bude na fotografii správně exponovaná krajina. To, že je obrovsky zašuměná nevadí, protože se jedná jen o náhled. Výslednou fotku z ní skládat nebudeme.
Pak jsem nafotil hvězdnou oblohu s pruhem horizontu. Nejprve bylo třeba zaostřit na hvězdy. Vypnul jsem si automatické ostření na objektivu. Našel jsem si nejjasnější objekt na obloze a v živém náhledu jsem si jej zvětšil lupou a pak manuálně zaostřil. Nastavil jsem druhé nejvyšší ISO 12800, co největší clonu 4.0 a čas 20s. S tímto nastavením jsem vyfotil 20 fotografií noční oblohy. Pak jsem zakryl objektiv krytkou a vyfotil 5 temných snímků stejným nastavením expozice.
Na konec jsem nafotil fotografie terénu s horizontem v horní části tak, aby horizont navazoval na předchozí fotografii. V tomto případě jsem zaostřil na obrys lesa. Expozici jsem určil z expozice náhledového snímku, ale snížil jsem hodnoty ISO tak, aby nebyl snímek tak zašumělý. Snížil jsem tedy ISO z hodnoty 102400 na 12800, to je o 4EV. Abych zachoval expozici, musel jsem o stejnou hodnotu prodloužit čas ze 30s na 480s. Mohl bych samozřejmě ISO ještě snížit, případně zmenšit clonu. Ale to bych musel prodloužit čas a o to déle exponovat. Konečná hodnota byla tedy kompromisem mezi kvalitou a dobou focení.
S tímto nastavením jsem vyfotil tři snímky pozadí a nakonec jeden temný snímek se zakrytým objektivem. Protože v záběru byla osvětlená okna, snížil jsem pak expozici o 2EV (čtvrtinový čas) a opět vyfotil tři snímky pozadí a jeden temný snímek. To jsem opakoval ještě třikrát, abych získal expozici, ve které nebyla okna přepálená.
Celkem jsem tedy terén vyfotil se čtyřmi různými expozicemi (časy 480s, 120s, 30s a 8s) vždy třikrát a jednou temný snímek. Celkem 12 snímků terénu a 4 temné snímky.
Uvedeným způsobem můžeme fotografovat i jenom hvězdy bez terénu. Nebo můžeme zkusit panorama oblohy z více záběrů delším ohniskem. Jen musíme pamatovat na dostatečně velký překryv fotografií. Princip snímání zůstává stejný. Vždy dvacet 20s snímků a k nim pět temných snímků.
Když jsem si fotografie prohlížel na displeji ve zvětšení 1:1, zdály se mi strašně zašuměné. Nevěřil jsem, že z nich může něco být. V tu chvíli mi to ale bylo jedno, co nejrychleji jsem se přemístil do postele a usnul.
Jak to nakonec dopadlo a jak se taková fotografie vytváří, si můžete přečíst v článku Hvězdné skládání.
