2018-7. Island – návrat

1.-7.7.2018

  • Barevné balíky v Eyiafjörðuru

  • Návrat přes hory

  • Farma na břehu moře

  • Sandfell a Vatnajökull

  • Vatnajökull

  • Herðubreið

  • Údolí řeky Jökulsá

  • Kárahnjúkar

  • Snæfell

  • Seyðisfjörður

Hofsós, muzeum sleďů, Mývatn, teplý vodopád a Laugarfell.

V posledním díle navštívíme museum sleďů, podnikneme trek k horkému vodopádu Laugarvellir, přespíme v Laugarfellu a rozloučíme se s Islandem a zamíříme domů.

Neděle 1.7.2018

Vstáváme v 6.30, snídaně a už v 7:15 plaveme v Hofsósu v úžasném bazénu nad mořem. Bazén městu věnovaly dvě manželky bankéřů, kterým vadilo, že není kam chodit plavat. Po koupání pokračujeme cestou okolo Skagafjordu – je vidět, že je to bohatá oblast, všude louky a chovají koně. Jsou tu i horké prameny, kouří se ze země a u cesty inzerují ubytování s teplým bazénkem. Přijeli jsme do Siglufjorduru, kde jsme navštívili muzeum sleďů Síldarminjasafn Ísland. V letech 1867 – 1968 byl na Islandu velký rozmach lovení sleďů. Tento rozmach lovení, zpracování a vývozu sleďů byl jedním z hlavních tvůrců islandských osudů tohoto století. Pryč je včerejší déšť a nevlídno. Dojeli jsme za sluníčka do Mývatnu. Do kempu Vogar, kde nám krásně uschnul stan, který jsme předevčírem balili ve chvilce kdy nepršelo. Zašli jsme na dobrotu do farmy Vogar, kde z kavárny je průhled skleněnou stěnou přímo do kravína. Cca v 17:30 jsme ještě jeli nahoru ke Krafle, podívat se na pole, v tomto případě lávové. Pak v kempu grilujeme jehně, moc velká dobrota. Dneska takový odpočinkový den.

Pondělí 2.7.2018

Vstáváme po sedmé. Krásné sluníčko. Je daleko vidět cca 70 km. Jedeme z Mývatnu přes Egilsstadir k přehradě Karahnjúkar. Cca v 13:30 vycházíme od auta, které jsme zaparkovali u hráze na konci malbiku. Míříme spát k teplému vodopádu na místo, které se jmenuje Laugavellir. Nabalili jsme si velké batohy. Zdeněk nese stan, spacáky a foťáky. Já karimatky, vaření a jídlo. Cesta tam není značená jako F, připadá nám v lepším stavu než minule, když jsme kus po ní jeli autem. Z nejvyššího bodu naší dnešní cesty je krásně vidět – hory ve Východních fjordech, Snaefell, konec ledovce Vatnaökull, Kverkfjöll a královna islandských hor Herðubreið. Je sluníčko, ale postupně se zatahuje. Míjí nás sem tam nějaké auto, lidi se jezdí k vodopádu vykoupat. U vodopádu je louka, kde se dá krásně postavit stan, a kadibudka. Pro vodu se chodí do potoka. Večer jsme vařili polívku do hrnečku a čaj. Zdeněk postavil stan a šli jsme se honem koupat, protože vidíme, že přijíždí nějaké větší auto. Když jsme se vrátili, ukázalo se, že je to česká cestovka. Osm lidí + řidič v terénním autě. Tak nejen, že tu nejsme sami, ale ještě s Čechy. Večer přijely ještě 2 motorky a obytné auto – Francouzi. Zdeněk dal budík a šli jsme se do teploučkého vodopádu koupat o půlnoci! V noci byly slyšet bečet ovečky.

Úterý 3.7.2018

Ráno spíme do 8:15, zataženo a od řeky se šine mlha. Snídáme, balíme a ještě se jdeme ponořit do teplé vody. Zpět jde Zdeněk napřed, chce si ještě obhlédnout kaňon řeky pod přehradou. sotva stihl něco vyfotit a pak už se zatáhlo, mlha a drobně prší. Takže já už se obracím, ke kaňonu ani nejdu a jdeme společně směrem k autu. Trochu prší, po včerejších výhledech není ani památky. Najedli jsme se až v autě a jeli do objednaného ubytování Laugarfell. Bílé postýlky, večeře a hlavně dva bazénky s horkou vodou. Šli jsme se hned koupat. Potom kávička, v 19 hodin večeře a já jsem hned po večeři usnula.

Středa 4.7.2018

Ráno před snídaní se ještě jdeme koupat. Malý bazének má 42°C, tam já nevydržím. Větší cca 38-39 °C, to je mi příjemné. Je mlha a docela zima, tak nikam nespěcháme. Sedíme u bufetové snídaně – samé dobroty. Venku není vůbec nic vidět. Vařím ještě venku čaj do termosky a vyrážíme do mlhy. Auto ukazuje 6°C. Zatím nejnižší teplota, kterou jsme tady měli. Sjíždíme dolů z náhorní planiny, tam už mlha není. V Egilsstadiru tankujeme, nakupujeme domů dobroty (skyr, jehněčí kotlety) a jdeme do info centra pro razítko. Cestou do Seydisfjörduru jsme se ještě chtěli zastavit na focení ledovcových jezírek u silnice, ale byla hrozná mlha. Cestou se překonává sedlo ve výšce cca 1000 m n.m. a tam bylo vidět jen tak tak na cestu. V Seydisfjörduru v kempu Zdeněk staví malý stan. Střídavě prší, neprší. Šli jsme se projít po městě, v 15 hod otevřeli v hospůdce Skaftafell, tak jsme si tam dali capuccino a koláč a ještě se šli projít k vodopádu nad městem. K večeři vaříme v místní kuchyňce poslední polévku do hrnečku a chleba. Za deště se zakutáme do spacáků a cca ve 20 hod spíme.

Čtvrtek 5.7.2018

V noci prší a prší. Vzbudila jsem se s pocitem, že už jsem vyspaná, ale bylo 1:52 ráno. Ráno okolo 7 jsme zabalili mokrý stan, celkem za mírného deště. To už je snad tradice, že před odjezdem z Islandu prší. V 7:30 už jedeme na check-in a v 8 hod přijela Nörrona. Naloďuje se s námi snad 100 motorek a taky hodně francouzských obytných aut. V 10:30 vyplouváme. Včera v Seydisfjörduru jsme při procházce viděli cca 3 m vysokou kovovou sochu divného tvaru. Zdeněk přišel na to, že je to tvar fjordu ústícího do města. Na lodi si Zdeněk vzal kinedryl, spal asi do 15:30. Píšu deník, Zdeněk pořádá fotky. Dali jsme si ještě kávu a dortík a půjdeme brzy spát.

Pátek 6.7.2018

Vstáváme před osmou, 12 hod spánku. Šli jsme na dobrou bufetovou snídani a potom jsme šli zase spát a vstali ve 12 hodin. Čtu si znovu zápisky od začátku výletu a doplňuji je. Zatímco jsme spali, promítali v kavárně na lodi islandský film Berani. Od 15 hod se hrál fotbal Francie : Uruquay. Promítali v televizi i na plátno v kavárně. Zašli jsme si na pizzu a čaj a pak seděli na zádi se slivovicí. Nádherné mráčky a zapadající Slunce.

Sobota 7.7.2018

Ráno jsem šla na palubu. Myslela jsem, že stihnu východ Slunce, bylo 4:30 lodního času. Ale bylo už pozdě. Zrovna jsme proplouvali okolo Norska. Nad Atlantikem Slunce a modroha od obzoru k obzoru. Sedím na san deck, ale hrozně fouká. Ve 12 hodin vplouváme do přístavu a Atlantik se mění ve “Středozemní moře”. Nefouká, sluníčko, teplo, bílé vlnky. Ve 13 hod vyjíždíme z lodi. Na dánské dálnici 27°C.

KONEC

Tak končí autentické zápisky ze Zuzčina deníku. Pokud byste měli jakékoliv dotazy k naší cestě, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se o naše zkušenosti podělíme. A pokud Vás náš příběh inspiroval k návštěvě Islandu, dovolte abych Vám popřál šťastnou cestu, jak jinak než islandsky – Godaferð!