Do trojtřídní živnostenské školy jemné mechaniky a optiky nastoupil v září roku 1939 a školu ukončil v únoru roku 1942. Absolvoval zde předměty jako technologie, odborné kreslení, odborné nauky (fyzika, optika, mechanika), hospodářské nauky, zdravotnictví a dílny. Jako závěrečnou práci pak sestavil Flexaretu II.

A právě tou bych chtěl letos nafotit každý měsíc jednu fotografii a na konci roku, na památku tatínka, vyrobit kalendář pro rodinu a přátele.

Flexareta je vybavena snímacím objektivem Mirrar 1:4.5 f=80mm a závěrkou Prontor II. Pokud byste se chtěli dozvědět o historii Flexaret více, doporučuji stránky p. Bláhy. Historie Optikotechny, resp. Meopty je k dispozici na stránkách Meopty.

Letos bude fotoaparátu už 75 let a je to na něm vidět. Čočky jsou uvnitř zaprášené, zrcátko je téměř slepé a tak je tvorba záběru spíše intuitivní záležitostí. Nefungují delší časy, než 1/50 a tak lze pro expozici použít poze clonu, která je v rozmezí 4.5 až 22.

Abych fotoaparát vyzkoušel, jestli jej lze vůbec použít, vyfotil jsem hned zkraje měsíce celý film. Zvolil jsem černobílý film Ilford 400. Naštěstí se analogovým filmům a jejich zpracování věnuje firma fotoŠkoda, kde jsem si film nechal vyvolat a oskenovat.

Už samotné focení bylo velmi nezvyklé. Protože jsem nesehnal expozimetr, stanovoval jsem expozici pomocí digitálního fotoaparátu. Zaostřoval jsem odhadem podle vzdálenosti, protože na matnici, a to i při použití lupy, jsem toho moc neviděl. Několikrát se mi stalo, že jsem zapomněl přetočit film a jednou jsem dokonce přetočil dvakrát. Holt jsem naposled podobným fotoaparátem fotil před třiceti lety. Marně jsem po vyfocení hledal náhled fotografie, na kterém jsem zvyklý kontrolovat výsledek. S tím jsem si musel počkat několik dní. Nakonec se povedly alespoň čtyři fotky, na které se můžete podívat. Nejsou sice ostré, jako břitva, ale mají v sobě něco, co se mi líbí.

Pokud Vás příspěvek zaujal, a máte nějaký analogový fotoaparát, tak si to také vyzkoušejte. Třeba si pak začnete Vašeho digitálu více vážit.