2015-9. Askja a nová láva

10.8.2015

Duha mezi Kóllottadyngjou a Herðubreið.

Výlet k Askje a nové lávě.

Tak a je to tady! Den D, kvůli kterému celou cestu na Island absolvujeme. Výlet do vnitrozemí k lávě, která ještě ani nestačila vychladnout. Čekáme u Íčka v Reykjahlíðu, kde je sraz. Přijíždí bílý džíp s nápisem „GeoTravel.is“, ze kterého vystupuje paní průvodkyně v bílém. „Vy jedete se mnou?“ „A jak se jmenujete?“ „Zuzana.“ „A zaplatili jste přes internet?“ „Tak to je v pořádku.“ „Máte jídlo na celý den? A věci na koupání? Perfektně!“ Kontroluje naše vybavení. Po chvíli k nám přidává trojici švýcarských turistů. Představuje nám našeho průvodce Kristiana Ingi Péturssona (kip.is). „To je jeden z nejlepších průvodců, jaké znám.“ „Odkud jste?“, ptá se. „Z České republiky.“ „Jak se maaš?“ okamžitě vypálí. Ukázalo se, že má v Česku kamaráda a přestože u nás nikdy nebyl, ovládá několik českých frází.

Výlet začíná jízdou po silnici číslo 1. Cestu nám zpříjemňuje Kristian povídáním o Islandu. Přijíždíme k odbočce na silnici F88. Kristian zastavuje a upouští vzduch z pneumatik. Jedeme pouštní krajinou, kde jediným zpestřením je v dálce silueta islandské národní hory Herðubreið. Je vysoká 1682 m n.m.  Výstup na ni zabere celý den a je nutná helma, protože na svahu padají kameny. Za chvíli jedeme přes první brod a během dne překonáváme mnohé další. Připadáme si jak v lodi. Zastavujeme na první zastávce, v přírodní rezervaci Herðubreiðarlindir u chatky rangerů. Je to výchozí bod výstupu na Herðubreið. Kristian nám ukazuje borůvky a jiné bobulky, z kterých jeho bratr vyrábí víno. A také nevábnou díru v zemi, vězení. V minulosti byli do nehostinného vnitrozemí dopravováni zločinci za zvlášť těžké zločiny. Pokud tam dokázali vydržet 20 let, tak jim byl trest prominut. Máme pocit, že bychom tam nepřežili ani jedno léto, natož dvacet zim.

Jedeme až do Dreki, místa těsně před Askjou. Dá se tady kempovat i bydlet v chatě, kde svačíme. Nakonec dojedeme na parkoviště těsně pod Askjou, odkud jdeme nahoru přes velkou kalderu k malé, která vznikla zřícením původní sopky do sebe. Malá kaldera má asi jen 12km2, velká okolo 70km2. Představa kráteru před propadem je impozantní.

Vycházíme po sněhu nahoru a pak blátem scházíme k vodě, po níž plavou ledové kry a kameny. Vezmete kámen, hodíte do vody a on plave. Plovoucí kameny jsou obvykle menší, tak do velikosti pěsti. Jsou zde i větší, které neplavou, ale jdou bez problémů zvednout. V jednom místě pak do kráteru vtéká horký potůček. Zázrak. Ledové kry, plovoucí kameny a horký potok na jednom místě. Prostě Island.

Vracíme se k autu a konečně míříme dál do vnitrozemí k lávovému poli Holuhraun. Má zhruba stejnou hmotnost jako 600 milionů samců slonů afrických. Rozprostírá se na ploše 85 km2 a má mocnost 10-14 metrů. Vzniklo podzemní erupcí sopky Bárðarbunga ukryté pod ledovcem Vatnajökull.  Erupce začala v srpnu 2014 a skončila na konci února 2015. Jedná se o největší lávovou erupci na Islandu v posledních 230 letech.

Na kraji lávového pole je vykolíkovaná trasa. Láva je extrémně ostrá a Kristian nás varuje před uklouznutím. Pole přejdeme a pak se přebrodíme přes horkou řeku k jednomu jejímu proudu, který má optimální teplotu. Koupeme se a nemůžeme tomu uvěřit. Nejedná se totiž o termální vodu zakalenou minerály, ale o čirou ledovcovou řeku ohřátou průtokem kolem horké lávy. Když se nabažíme koupání, je čas k návratu. Po cestě ještě zastavujeme u vodopádu, ale v hlavách máme stále lávu a teplou řeku. Kristián nakonec zazpívá Islandskou hymnu a nám dojetím vlhne zrak. Zdárně přijíždíme do Reykjahlíðu. Po třináctihodinovém výletě jdeme ještě na kávu a pak bez večeře spát. Na to, co bude zítra nemyslíme…

P.S.

Z korespondence po návratu …

Zuzana : „I hope next time in Iceland we will reach the top of mountain Herdubreid together.“

Kristian : „Yes, let’s go to Herðubreið together. I’m so lazy that I’m thinking about letting the helicopter in Möðrudalur drop me on the top and I’ll just walk down, not up :D :D :) :)“

Prostě Kristián.