2018-5. Island – východní fjordy

21.-25.6.2018

  • Kopečky pod horami

  • Cestou do Breiðavíku

  • Cestou do Húsavíku

  • Húsavíkurskáli

  • Výhled na Loðmundarfjordur

  • Hvítserkur

  • Duchové východních fjordů

  • Pláž v Breiðavíku

  • Opuštíme Breiðavík

Příjezd na Ísland, papuchalci a trek ve východních fjordech.

Další pokračování z naší cesty na Island. Co jsme zažili během prvních čtyř dnů na tomto ostrově plném překvapení? Dozvíte se opět ze Zuzčina deníku a mých fotografií.

Čtvrtek 21.6.2018

! LÉTO ! 65°09 N 13°23 W

Léto nás vítá na Islandu. Sluníčko od obzoru k obzoru a vidíme Island se zasněženými vrcholky. Norröna má zpoždění. Včera vyjela skoro o 2 hodiny později. Snídali jsme jogurt a banán z vlastních zásob. Teď sedíme u okna u čaje a pozorujeme Sluncem zalitý Atlantik. Do Egilsstaðiru jsme dojeli v „koloně“ aut z lodi. hned jsme se vydali do místního (i). Má být pěkné počasí, tak si chceme ve východních fjordech zamluvit chaloupky a udělat si několikadenní přechod pěšky. Chtěli jsme si objednat odvoz do místa B a vrátit se k autu do místa A = Borgarfjörður. Ale bylo to moc drahé, tak půjdeme pěšky 2 dny tam a stejnou cestou dva dny zpátky. Z (i) jsem telefonicky zamluvila spaní v chaloupkách, které patří islandskému klubu turistů  Ferðafélag.
Nakoupili jsme v Bónusu, natankovali a z Egilsstaðiru dojeli cca 80km do Borgarfjörðuru, rovnou před Alfa café a dali si výbornou rybí polévku, chleba a kávu. V kempu jsme postavili červený stan a jeli se podívat k útesům na puffinky. Byli tam v plné kráse. Zdeněk má dokonce fotku, jak má v zobáčku rybky. Večer jsme grilovali islandské jehněčí kotlety. Bylo krásné sluníčko a teplo. Zítra vyrážíme na 4 dny do hor.

pátek 22.6.2018

Ráno balíme velké batohy. Spacák, nepromokavé oblečení, sandály a hlavně jídlo na 4dny.  Batohy máme opravdu těžké. Stan jsme zbourali, auto necháme u kempu. Všechno už máme naložené v autě a jedem ještě znovu k útesům na puffiny. Cestou zpět mne Zdeněk vysazuje i s batohy u odbočky, kde začíná naše cesta. Jel zaparkovat do Borgarfjörðuru a vrátil se pěšky cca 1km. Šetříme každý krok s těžkým batohem.
Je teplo a sluníčko. Vyrazili jsme cca v 10 hodin. Všude okolo kvetou lupiny, jdeme loukami, vidíme koně na pastvě. Postupně trávy ubývá, nejvyšší bod je kamenité sedlo 479 m n.m..
Vrcholovka (slivovice z placatice). Z vrcholu už vidíme u Atlantiku náš dnešní cíl, chaloupku v Breiðavíku. Ale ještě k ní půjdeme nejméně 2 hodiny. Vedro, batoh opravdu těžký. Cca 1 km před cílem přezouvám pohorky za sandály a jde se mi líp. Cestou vidíme i do údolíčka Brunavík, kde jsme byli na výletě před 3 lety. Do cíle dorážíme cca v 15:30. Chaty jsou v zimě zavřené, v létě od 15.6. do 15.9. je tam správce. Správcem je Islanďan na vozíku (neumí anglicky) a jeho vnuk, který mu překládá. Nemám žádný papír o rezervaci, jen jsem řekla, že mám ubytko rezervované a že jsem nahlásila číslo karty. Jsou to vlastně 3 chaloupky. Jedna velká : v podkroví 25 lůžek (matrace vedle sebe). Dole kuchyň a ještě cca 10 postelí. Plynový sporák a veškeré nádobí. V druhé chaloupce bydlí správce. A třetí je záchod, sprcha a malá místnost na sušení věcí (taky vytápěná plynovou bombou). Za dva dny sem zase přijdeme, tak jsme tu nechali část věcí.

sobota 23.6.2018

Včera večer ještě z Borgarfjörðuru přišel jeden turista – Kanaďan. Ráno okolo deváté vyrážíme dál. Je znát, že batohy jsou lehčí a jde se nám líp. Včera i dnes vede cesta po „silnici“, která je sjízdná terénním autem, takže je široká a jde se po ní pohodlně. Kocháče a panoramata jsou úžásná. Atlantik, dole tráva, která postupně přechází v barevné hory – je to podobné jako v Landmannalaugaru. Nad tím modrá obloha. Dnes už není úplně jasno, takže tolik nepraží slunce a jde se líp než včera. Přecházíme sedlo ve výšce cca 500 m n.m. pod horou Hvítserkur (taková krásně barevná) a klesáme do výšky cca 120 m n.m. kde naše cesta končí v chaloupce Húsavíkurskáli. Ta leží asi 4 km od moře. Je odtud na Atlantik vidět. U moře bývala osada Húsavík, ze které zbyl jen kostelík. Tam až jsme nešli. Chaloupka vypadá úplně stejně i půdorysně jako v Breiðavíku. Jsme tady úplně první hosti v sezóně. S námi jen Kanaďan a řemeslníci, kteří po zimě dělají údržbu. Např. natírají chaloupku na zeleno. Přišli jsme a já zalezla do spacáku a od 15 hod asi 2 hodinky spala. Zdeněk ještě vylezl do sedla nad chalupou. Cestou sem jsme potkali 2 cyklisty (manželé starší než my, mluvili anglicky). Potom 2 motorkáře a několik terénních aut. K večeru i trochu pršelo, ale okolo 22 hodiny už zase sluníčko. Cestou jsme brodili v sandálech přes řeku – v pohodě. Ledová voda ani ne ke kolenům. Zase nádherný záliv a údolí u Atlantiku se zasněženými horami (cca 700 m n.m.) nad námi. Za sluníčka jdeme spát. Paní správcová o nás věděla, že máme přijít. Takže telefonická rezervace funguje.

neděle 24.6.2018

Za půl roku máme Vánoce a my jsme měli dnes nádherný den. Vstávali jsme brzy, protože dělníci, kteří tu spali už v 7:30 začali něco dělat. Vyrážíme v 8:30. Krásné sluníčko a modrá obloha s neuvěřitelnými formacemi bílých mráčků. Krásné výhledy, jde se dobře. Dnes poprvé vytahuju i mobil a něco fotím. Okolo 15 hodiny jsme dorazili do Breiðavíku. Od moře najednou přišla mlha a docela zima, tak jsme se zakutali do spacáku. Uvařili jsme večeři a odpočíváme. Zítra chceme jít brzy, tak jsem chleby na cestu přichystala už večer. Po večeři jsme se šli projít na pláž. Spát šel Zdeněk brzy. Já jsem ještě seděla venku s vyhlídkou na oceán s čajem. Dnešní den = krásný dárek k Vánocům.

pondělí 25.6.2018

Vstáváme v 5 hodin a v 6 ráno vyrážíme. Je docela velký vítr, tak dávám dovnitř do batohu i vodu a nemám nic připevněného zvenku. Zdeněk má zvenku vodu, placatici a sandály. Už vevnitř v chatě si dáváme čepice, utahujeme kapuce. Beru si rukavice a také nepromokavé kalhoty a vyrážíme. Fouká, ale docela to jde. To ještě nevíme, co nás čeká.

Kousek pod sedlem najednou takový vítr, že žene kameny přímo na nás. Srazí nás k zemi, Zdeňka dokonce překulí. V tu chvíli ale nestihnu dívat se kolem, co se děje. Najednou ležím na zemi a padají na mě ostré úlomky kamenů. Nahoře v sedle už nemůžeme vůbec stát. Sedíme na zemi zády k větru a posunujeme se po prdeli po malých kouskách směrem dolů. Vítr nás sráží dolů, nedá se vůbec stát. Takže po kolenou, nebo jen sedíme na zemi a tiskneme se k zemi. Takhle to pokračuje stále. Víme, že musíme dolů, tak děláme, co můžeme.

Celou cestu do dolů do Borgarfjörðuru to bylo podobné. Jednou mne vítr srazil čelem na zem na šutr, tak mám bouli. Zdeněk má krvavé koleno a odřené ruce, neměl rukavice. Oběma nám vítr vzal čepici zpod kapuce. Zdeněk nemá sandály, obal na foťák a krytku objektivu. Zpočátku nesl foťák a objektiv připevněný zvenku na batohu. Takový vítr jsme ještě nezažili. Naštěstí nepršelo a bylo teplo – asi 17°C. Jaké to musí být v zimě ani nechci pomyslet. My jsme vyvázli jen s krvavými šrámy a s pořádnými modřinami. Byl to jen boj s VICHREM. Zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný!

V Alfa café jsme si dali rybí polévku a byli rádi, že žijeme. Paní z obsluhy jsem požádala, aby dala zprávu do Breiðavíku, že jsme dorazili v pořádku. Tak nás chválila, že by se tak měli chovat všichni turisti. Šli jsme ještě do kostelíka s oltářním obrazem od Kjarvala a jeli na sever. Cestou nákup v Bónusu v Egilsstaðiru. Dojeli jsme do kempu Vogar u Mývatnu. Cestou pořád hodně foukalo. Zůstaneme u Mývatnu 2 noci, abychom si odpočinuli. Zdeněk griloval jehně a večer jsme jeli na koupaliště Jarðböðin. Z koupaliště rovnou do stanu a spát.

PS

Po návratu z treku jsme v Alfa café narazili na typický obraz poklidné krajiny východních fjordů.