Pražské jaro
Jak jsem psal v článku Islandské jaro, nemohl jsem se z objektivních důvodů, jako každý rok, vypravit za kandíky. Nakonec jsem díky Jirkovi objevil přímo v Praze nový symbol jara – křivatec český (Gagea bohemica).
Náš výlet jsme začali v Uhřiněvsi, kam jsme se dopravili metrem a autobusem. Odtud jsme se po zelené značce vypravili na Pitkovickou stráň, kde se vyskytuje křivatec český. Následně jsme pokračovali podél Pitkovického potoka k soutoku s Botičem a podél Hostivařské přehrady až k Hostivaru 1, kde jsme výlet úspěšně zakončili.
Křivatec je drobná cibulovina, vysoká jen 2 až 6 cm. Zajímavostí je, že jedna rostlinka má vždy dvě cibulky. Z jedné z nich vyrůstá lodyha se žlutým květem a několika přisedlými lístky. Druhá cibulka ve stejný rok sbírá živiny a pokvete až v dalším roce. Z obou dvou zespodu vyrůstá po obvodu jeden přízemní, asi 5 cm dlouhý, nitkovitý, často pokroucený list. Právě tyto pokroucené nitky zřejmě daly křivatci jeho jméno.
Stráň každoročně přitahuje fotografy, snažící se zachytit křehkou krásu křivatců.
Jako v případě kandíků, i tady jsem se snažil fotografovat křivatce z různých úhlů. Začal jsem téměř kolmým záběrem, při kterém vyniknou žluté květy na černém pozadí.
Postupně jsem se s fotoaparátem přibližoval blíže zemi.
Vyfocením s trávou jsem se snažil přidat měřítko k drobným kvítkům.
Až jsem skončil pohledem k obloze, při kterém vyniknou nitkovité listy křivatce.
Kromě křivatce lze na stráni nalézt i chrpu chlumní a koniklec luční český. Ten byl při naší návštěvě těsně před rozkvětem.
Nakonec několik křivatců v řadě s typickými vlasovitými listy.
Doufám, že se příští rok vypravím nejen za křivatci ale i za kandíky.
