Pěšky s Canonem
27.4. – 1.5.2019
Stejně jako loni, i letos jsme koncem dubna absolvovali cestu s Canonem. Jen místo na kole, jsme se se Zuzkou vypravili pěšky.
Stejně jako loni jsem s sebou vzal kompakt Canon G1 X III. K němu jsem si pořídil malý stativ Rollei Traveler Star S1.
První den jsme se autobusem přiblížili do Králíků, kde jsme přespali.
Druhý den nás čekala nejdelší etapa – z Dolní Moravy, kam se přibližujeme autobusem, do Stříbrnic. Na začátek stoupáme na hřeben Králického Sněžníku, který je v mlze. Tou pak přes rozhlednu Klepáč po hranici pokračujeme až na Králický Sněžník. Celou dobu jsme v mlze, fotit není co. U slůněte se fotíme ze stativu a pak sněhem scházíme do chaty Návrší, kde jsme původně chtěli nocovat. Jenže mají plno a tak ztrácíme výšku až do Stříbrnic, kde nás čeká postel v Kralické chatě. dole alespoň není mlha, ale nahoru na hřeben vidět není.
Třetí den vystupujeme po modré značce zpět na hřeben a pak přímo po hranici do Kladského sedla. Mlha už není tak hustá a hlavně neprší ani nefouká. Není co fotit a tak brzy přicházíme do cíle – turistické chaty Paprsek. Ještě za sucha stihneme výhledy z místní sjezdovky. Když se po šesté spouští déšť, doufáme, že do zítřka přestane předpovědi navzdory.
Čtvrtý den nás čeká nejkratší část cesty. A také nejlehčí terén, v kterém můžu nést deštník, díky kterému promoknu o něco méně. Cestou do Ramzové fotím zpod deštníku zmoklé ovce. Při stoupání nahoru, pak k dešti přibývá mlha, kterou docházíme až k chatě Jiřího na Šeráku. Po večeři se mlha na deset sekund rozfoukne. Jen tak tak stačím něco vyfotit a už zas není nic vidět.
Pátý den se probouzíme do mlhy bez deště. Moc toho nevidíme, po sněhu stoupáme na Keprník a následně scházíme do Červenohorského sedla. V mlze nalézáme otevřený hotel a po občerstvení šlapeme na Švýcárnu, kde nás čeká postel. Před večeří se zdá, že se mlha trhne a tak vyrážíme na Praděd. Jenže foukne a jsme opět v mlze a z výhledů nic není. Po cestě zpět nás překvapí déšť. Z pálení čarodějnic nic nebude.
Poslední den se probouzíme do slunce a tak před šestou vyrážím fotit na Malého Děda. Po snídani pak už jen po cyklostezce scházíme do Koutů n. Desnou, odkud jedeme vlakem přes Zábřeh domů.
Vzhledem k počasí se nakonec ukázalo jako výhoda, že jsme nejeli na kole, ale šli pěšky.
Celkem jsme ušli 90km a překonali převýšení 3200m.
