Cesta na Island – díl šestý

7.8.2015

Lávové pole z roku 1984.

Výlet ke Krafle. Sprcha v poli. Námafjall. 

Dnes jsme po dvanáctihodinovém spánku a snídani jeli prozkoumat místní vesničku Reykjahlíð. Obhlídli jsme otvírací dobu supermarketu a v kavárničce Gamli si dali kávu a dortík. Tam jsme také zjistili možnosti výletů do vnitrozemí k sopce Askja, kam chceme zajet. Rozhodli jsme se pro cestovní kancelář GEOtravel. Na internetu jme zjistili, že první volný termín je až v pondělí. Tak jsme si ho rychle zamluvili. Budeme tady muset zůstat ještě další tři noci.

Pak jsme odjeli na lávové pole Leirhnjúkur poblíž sopky Krafly. Tam jsme využili toho, že nepršelo. Téměř celý den jsme se procházeli a fotili různé útvary vymodelované sopečnou činností z roku 1984.

Po cestě zpět jsme se zastavili pod termální elektrárnou Kröflustöð u horkého potoka a umyli si boty a ruce pod sprchou vyvěrající jen tak ze země. Sprcha je jen trubka zaražená do země, bez kohoutku, se stále vytékající horkou vodou. Prostě Island. Podobně vypadá dřez na umývání nádobí v kempu. Tady, když chtějí mít horkou vodu, tak si ji prostě přivedou z pole. Lávového. Voda je příjemně mazlavá a pleť po ní zůstává jemná i bez použití krémů.

Ještě před návratem jsme se stavili v oblasti Námafjall, kde syčí ze země pára a v jezírkách bublá horké bahno. Prostě peklo.

Po večeři jsme se šli projít okolo kempu a přes silnici objevili statek Vogafjós Cowshed Cafe. Je to jednoduchá budova, v níž v jedné polovině je otevřené ustájení pro krávy a v druhé restaurace pro hosty. Obě části jsou od sebe odděleny stěnou s okny, takže stolovníci mají výhled na ustájené krávy a naopak. Hosté mohou krávy také navštěvovat a třeba i nakrmit. Prostě Eko Agro turistika dotažená k dokonalosti. Na ceduli překvapivě čteme, že mají otevřeno už od 7:30, což je velmi neobvyklé. Kavárny na Islandu většinou otvírají až v 10. To musíme zkusit, říkáme si. Jak to se snídaní dopadlo, si můžete přečíst v příštím díle…