Dnes nás vytáhlo ze stanu sluníčko a příslib ranní kávy. Nasnídali jsme se a spěchali do kraví farmy. Tam nás čekalo překvapení. Měli sice už otevřeno a krávy spokojeně přežvykovaly, ale jak nám sdělila slečna v recepci, tak mají jen bufetovou snídani. Personál obsluhující stroje na přípravu káv přijde až v 10 hodin. Nevadí, vrátíme se sem tedy večer.

Díky tomuto zrychlení jsme na parkoviště u Detifossu přijeli jako první a bez lidí si mohli prohlédnout o něco menší vodopád Sellfoss výše na toku řeky Jökulsá a Fjöllum. Bohužel slunce zase zašlo za mraky, ale i tak to byla monumentální podívaná. Mezitím se začali trousit turisti a tak jsme se rozhodli projít si část čtyřdenního treku, který vede údolím Jökulsá a Fjöllum směrem na sever do Ásbyrgi.

Po cestě jsme se kochali bizarními útvary, které na své cestě vymodelovala řeka a překonávali nástrahy rozeklaného údolí. V jednom místě bylo dokonce zafixováno lano pro umožnění sestupu k řece. Po několika kilometrech jsme usoudili, že je čas se vrátit zpět a tak jsme se stejnou cestou vrátili. Když jsme se přiblížili k Dettifossu, vysvitlo konečně slunce, které vytvořilo duhu v proudech padající vody.

Při návratu jsme se opět stavili v Námafjalu a prohlédli si bublající bahno. Pak už jsme pospíchali do kraví farmy na kávu. Objednali jsme si k ní skyr (speciální islandský jogurt) se smetanou a ovocem. Přinesli nám ho ve velké misce, zalitý smetanou a s čerstvými borůvkami a malinami. Naprostá lahůdka. Do té doby jsme byli zvyklí jíst skyr jen tak jako jogurt. Kolem chodily krávy z pastvy a my jsme si připadali jako ve snu.

Protože slunce zůstávalo na obloze i po večeři, rozhodli jsme se navštívit ještě jednou termální lázně Jarðböðin a užít si je za slunce. Musím uznat, že je to přece jen o něco lepší, než když vám na hlavu padají velké kapky. Unaveni z celodenních aktivit jsme šli spát s očekáváním, jaká překvapení nám přinese další den…