Cesta na Island – díl desátý

11.-12.8.2015

Pohled z Grenivíku na hory nad Dalvíkem.

Pseudokrátery.  Akureyri. Grenivík. Trek na sever – Látur.

Dnes jsme se ráno sbalili a vyrazili na sever. Po cestě jsme se zastavili na „pseudokráterech“ u vesničky Skútustaðir. Útvarům se zde říká skútustaðagígar a najdeme jich tu kolem dvaceti. Jsou následkem sopečné činnosti, při které láva ohřála spodní vody natolik, že došlo k výbuchu par skrze ztuhlou vrstvu lávy. Na zemském povrchu se tak zformovaly skalní útvary připomínající zakrslý kráter. Vyskytují se převážně ve skupinách a největší z nich Geitey dosahuje výšky až 30 m a má průměr přibližně 300 m.

Pak jsme se přemístili do Akureyri, kde jsme si prohlédli kulturní centrum, ve kterém byla úžasná výstava fotografií ze severních krajin celého světa. V místním Bónusu jsme dokoupili zásoby na další dny, protože nás čekal třídenní trek z vesničky Grenivík. Cestou jsme se stavili ve skanzenu Laufás, kde jsou zachovány původní domy s travnatými střechami. Ubytovali jsme se v kempu u školy a domluvili si, že zde můžeme nechat auto. Zabalili jsme si batohy a šli spát.

Ráno jsme i přes nepříznivou předpověď (odpoledne mělo pršet), vyrazili. Cesta vedla zprvu po široké cestě. Když jsme ale minuli poslední opuštěnou osadu, nahradily ji „ovčí“ stezky. Najednou se nám cesta ztratila. Místo ní byla před námi jen pláň porostlá zakrslými břízami, přes dva metry vysokými, prorostlými tak, že se nedalo projít. Mohli jsme buď sejít po příkrém srázu dolů, nebo jít vzhůru. Navíc začalo pršet, a tak bylo o „zábavu“ postaráno.

Nakonec jsme šli posledních asi 5 km přes čtyři hodiny. Jako odměna nás vítala na místě, kde jsme si chtěli původně postavit stan,  který vleču celou dobu s sebou, luxusní chaloupka, určená pro turisty. Vděčně jsme se převlékli do suchého a v kuchyňce si uvařili večeři. Bylya zde i plynová kamínka, ale bohužel bomba byla prázdná.

Když už jsme chtěli jít spát, objevili se jako zjevení dva Islanďani, asi tak našeho věku. Zuzka je ve dveřích přivítala panákem slivovice, který oba potřebovali, protože přišli také celí promočení. Vyšli si sem jen tak na výlet a zítra se zase vrací domů. Naštěstí věděli, kde je náhradní bomba a tak nám ve vyhřáté chatě za chvíli nic nechybělo. Vysvětlili nám také, kde se za chatu platí. Je to na farmě Áshóll, kousek od skanzenu, kde jsme se stavovali. Z knihy hostů jsme se dozvěděli, že zde mnoho lidí nechodí. Letos jsme byli asi čtvrtí návštěvníci za celé léto.

Na zítra jsme se rozhodli, nejít dál na těžko, ale udělat si výlet nalehko s návratem do této krásné chaloupky. Snad se i počasí umoudří. Zatím pršelo víc a víc…