Dolomiti 2016 – jak jsme fotili feráty
7. – 11.9.2016
Také letos jsme vyrazili druhý týden v září do Dolomit na feráty. Tentokrát v čistě pánské sestavě s Honzou, Petrem a jeho synem Adamem a jejich kamarádem Martinem.
.
S Honzou a Petrem jsem se seznámil loni na workshopu Vaška Krpelíka ve Vysokých Tatrách a protože nikdy nebyli na ferátách, vzal jsem je letos s sebou.
Vybrali jsme si oblast Cortiny d’Ampezzo, v jejímž okolí se nacházejí feráty všech obtížností. Ubytovali jsme se přímo v centru Cortiny v apartmánu Villa Marangoi.
První den jsme popojeli k Rifugio Auronzo a odtud si na vyzkoušení dali lehkou ferátu na Paternkofel. Když jsme z vrcholu byli už v jednu hodinu u Rifugio Locatelli, usoudili jsme, že ještě zvládneme poněkud těžší ferátu na Toblinger Knoten. Na ní jsme se lehce zapotili, ale bez problémů jsme zvládli i její obrácené žebříky.
Druhý den jsme ze sedla Falzarego vyrazili na vzdušnou ferátu Col de Bois, která místy připomínala lezení. Když jsme ji bez problémů zvládli, přešli jsme údolím k Rifugiu Lagazuoi. Odtud jsme se pokochali výhledem na Tofanu di Rozes, na kterou jsme chtěli jít následující den. Pak jsme ještě zdolali vrchol Lagazuoi a nejrozsáhlejším systémem tunelů z první světové války v Dolomitech sešli zpět do sedla.
Třetí den jsme popojeli k Rifugiu Angelo Dibona a odtud brzy ráno nastoupili k začátku feráty, vedoucí na vrchol Tofany di Rozes. Samotný začátek feráty vede 800m dlouhým, místy strmým, tunelem. Od výlezu z tunelu se klesá úbočím pod samotnou horou. Pak se začne prudce stoupat jištěnou cestou. Zhruba v polovině feráty se dá zvolit buď pokračování na vrchol, nebo ústup k Rifugiu Camillo Giussani. Toho někteří z nás využili a cestu si zkrátili. Feráta sice nění extrémě náročná na lezení, ale je obtížná zejména svou délkou a převýšením. Na chatě jsme se bez problémů sešli a sestoupili k autu.
Poslední den jsme ještě před odjezdem využili výhodné polohy apartmánu a za tři hodiny i s nástupem stihli krátkou, ale lezecky nádhernou ferátu Sci Club 18 vedoucí k horní stanici lanovky Faloria. Ve 12 jsme už lanovkou sjeli dolů a mohli vyrazit k domovu.
Využil jsem toho, že Honza i Petr brali na feráty fotoaparáty a tak jsem některé dny fotil jen mobilem. Do galerie jsem proto zařadil i jejich fotky. A to hlavně ty, kde jsme zachyceni přímo v akci na ferátě.
Díky počasí, které vydrželo všechny dny perfektní, jsme si feráty užili. Kluci si vyzkoušeli, že feráty v pohodě zvládnou, včetně focení.
A hlavně, jsme se vrátili ve zdraví domů!
