Dolomiti 2019
1. – 8.9.2019
Letos jsme jako každý rok začátkem září vyrazili se Zuzkou, Jarkem a Lidu do Dolomit. Na týden se nám stalo domovem Canazei. Ve středu se připojila i opavská sekce. Jak jsme pochodili s našimi plány?
.
Přijíždíme v neděli. Zastavujeme v Passo Sella a vyhlížíme v mracích Marmoládu. Večer začíná pršet, ale protože je na pondělí slunečná předpověď, chceme ji hned příští den dobýt sestupovkou.
V pondělí před východem slunce vyjíždím k Lagu Fedaia abych zachytil poslední hvězdy a první paprsky slunce. Počkám na ostatní a první lanovkou vyrážíme pod ledovec. Nazouváme mačky a prudkým svahem, hladkým jako zrcadlo zdoláváme nejhorší úsek. Když se ledovec položí do mírnějšího sklonu, docházíme bez problémů na jeho konec, kde nás čeká nepříjemné překvapení. V místech kde by měla na ledovec navazovat feráta, visí asi patnáctimetrové lano s uzlíky. Po zvážení našich sil a dovedností se rozhodujeme k sestupu. Snad někdy jindy! Při sestupu lze naštěstí nejprudší místo ledovce obejít zprava okolo skály. Led je totiž odpoledne díky slunci hladký jako zrcadlo. I přes neúspěch, jsme z pohybu v mačkách na ledovci, někteří z nás úplně poprvé, nadšení.
V úterý prší, přispíme si a vyrážíme jen na trek pod ferátou Trincee, kterou jsme chtěli zdolat. Nedá se jít ani zkrácená varianta. Přesto se kocháme výhledy na Marmoládu zpod deštníku a pláštěnek.
Ve středu je předpověď naopak slunečná. Přijíždí opavská sekce, které ráno půjčuji mačky, se kterými zdolávají Marmoládu ferátou. Lano s uzlíky tak zdolávají po cestě dolů, kdy je Honza spouští po laně. My jdeme na ferátu Bepi Zac nad údolím Passo S. Pellegrino. Vede po hřebenu protkaném množstvím tunelů a zákopů z první světové války.
Opavská sekce ve středu při návratu z feráty nestihla lanovku dolů a tak dorazila až pozdě večer. Proto si chtějí ve čtvrtek orazit a tak vyrážíme lehce později v kombinované sestavě. Je jasno, tak vyrážíme na ferátu Finanzieri vedoucí na vrchol Monte Colac 2715 m n.m. Ostatní absolvují jen vycházku do sedla San Nicolo. Celý den je krásně a tak si užíváme slunce a výhledů na okolní velikány.
V pátek od rána prší. Jak se ukáže později, nahoře mnohem méně, než dole ve městě. Vyjíždíme z Passa Sella lanovkou Forcella Sassolungo k chatě Toni Demetz a pak přes chatu Langkofelhütte obcházíme hřeben s vrcholem Plattkofel zpátky k autu. Celý den více či méně prší, ale naštěstí jsou vidět alespoň nejbližší vrcholy vykukující zpod mraků.
V sobotu je opět nejistá předpověď s deštěm a tak utíkáme jako loni na masiv Piz Boe do výšky nad 2800 m n.m. Tentokrát to vychází, místo deště tady sněží a tak za husté chumelenice dobýváme vrchol. Týden končí, zítra nás čeká cesta domů.
Přestože počasí bylo „nejhorší“ ze všech našich návštěv Dolomit, rozhodně nejsme zklamaní. Tento kraj nám přirostl k srdci a rozhodně se sem příští rok vrátíme!
Snad nám bude počasí přát více a na Piz Boé konečně dojdeme ferrátou.