2018-6. Island – severozápadní fjordy

21.-30.6.2018

  • Námafjall – Hverir

  • Litlibær

  • Cesta přes záliv

  • Panelák na vodě

  • Bazén v Hofsósu

Tunely a teplé koupání. Severozápadní fjordy.

V minulém díle jsme utekli před vichrem k Mývatnu. dnes se podíváme dál na sever a západ. Co jsme tam zažili? Padl náš severní rekord?

Úterý 26.6.2018

Po 10 hodinách spánku nás budí sluníčko. Ve stanu je vedro. Po snídani jedeme na Námafjall – Hverir. Prostě bubláky kousek za Mývatnem. Potom do kavárny Gamli Bistro v Reykjahlíðu kávička + polévka. Do (i), pak něco ještě dokoupit do sámošky. Prostě odpočinkový den. Všechno nás bolí. V kavárně jsem si dala “lamb soup”, výborný jehněčí vývar se zeleninou. Zdeněk griloval jehně. Den jsme zakončili teplým koupalištěm.

Středa 27.6.2018

Ráno vstáváme brzy cca v 7 hod a po snídani vyrážíme na sever. V 8 hod jsme u Goðafossu, obchod se suvenýry má od 8 hodin, takže si dáváme kávu s vyhlídkou na vodopád. Dál jedeme přes Akureyri a pak na sever přes Dalvík do Ólafsfjörðuru – do něj vedl starý tunel, jednopruhový s výhybnami. Dále jsme se těšili na tunel, který stavěl Metrostav mezi městečky Ólafsfjörður a Siglufjörður. Jsou to dva tunely, 7 km a 4 km. Moderní, dvoupruhové. Byly otevřeny v roce 2010. Městečko Siglufjörður bylo až do roku 1968 centrum sleďů a bylo nazýváno Atlantic Clondyke. Dále pořád po pobřeží do městečka Hofsós, kde je úžasný venkovní vyhřívaný bazén. Je umístěn na kopci přímo s výhledem na Skagafjörð. Navrhl ho stejný architekt jako Modrou lagunu. Nemohli jsme ho vynechat. Plavací bazén (25 m) měl 31°C. Neměli jsme moc času, tak jsme tady byli jen necelou hodinku a jeli dál. Pořád na jih, napojili jsme se na silnici č.1 Blönduós, Brú. Pak po č.61 kousek na sever. Zkratka (malbik endur) silnice č.59 do Búðardaluru a do cíle dnešní cesty Laugar u hotelu Edda. Zase jsme grilovali jehně, pak šli do teplého přírodního bazénku. Byli jsme vzhůru cca do 23hod. Večer krásné světlo.

Čtvrtek 28.6.2018

Včera večer přijelo do kempu docela dost lidí, určitě mnohem víc, než když jsme tu byli před 6 lety. I asi 4 česká auta. Ráno jsme vstali v 7 hod a vyjíždíme směr Ísafjörður. Jedeme po silnici č.61 okolo fjordů – silnice je moc hezká. Vede většinou dole u pobřeží. Zataženo, nevlídno. A najednou se po levé straně vynoří domeček Litlibær. Byl osídlený až do roku 1969. Kamenný s drnovou střechou. Opravený – v podkroví zařízený jak býval a dole stolečky a paní, jejíž tatínek se v chalupě narodil tady provozuje kavárničku. Dali jsme si kávu a vafle. Přinesla nám kávu v termosce, vafle (srdíčka), džem a šlehačku. Úžasné. Venku na stožáru islandská vlajka a dole u vchodu u plotu další dvě. Vycpaná polární liška bílá = zimní kožich. Prostě kouzelná chaloupka. Dále pokračujeme okolo fjordů přes městečko Súdavík do Ísafjörðuru. Nakoupili jsme v Bónusu a jeli dál tunelem do městečka Bolungarvík, kde jsme našli kemp. U kempu je i kuchyňka a společenská místnost. Stihli jsme za sucha postavit velký stan než začalo pršet. Uchýlili jsme se do tepla a vařili si čaj. Dnes 300 km. Prší, večer šel Zdeněk spát, já vařím snídani = čaj na zítra. Pak jsem se šla projít do města. Prší, zima. Jdu spát cca 21 hod.

Pátek 29.6.2018

Ráno 8:40 vyrážíme na pěší výlet z Bolungarvíku do Skálavíku. Je to po silnici 630 tam a stejnou cestou zase zpátky. Celkem 26 km. Padl náš severní rekord na Islandu : 66.1835619N. Ve Skálavíku byl taky kemp – cedule a boudička s vodou. Skálavík je odlehlá vesnička. Na stálo tu nikdo nebydlí, ale je tu cca 10 domků na léto. Byli tam i koně a všudypřítomné ovce. Na břehu moře stojí oranžová boudička viditelná zdaleka z pevniny a určitě i z moře. Je to taková ta život zachraňující. Uvnitř krabice s lany. Dvoje holinky. Je otevřená (není zamčená), pečlivě zvenku zajištěná petlicemi. Je tam napsáno, že je zakázáno pobývat v ní, bez vážného důvodu. Je postavená na pláži v zálivu. Okolo jen útesy, takže trosečníka by to vyvrhlo asi sem. Vedle bylo ohniště – to se na Islandu moc nevidí. Tady by šel oheň udělat, protože tu je naplavené dříví. Černý písek. Vlévala se tam řeka do moře. Vrátili jsme se v 16:30 a šli do místního bazénu, kde mají venku teplé bazénky. Jeden 34-36°C, pak malý 37°C. Tam Zdeněk zapnul nějaké tlačítko a celá vířivka bublala. A třetí bazének s vodou 41°C – tam já už nevydržím. Jela jsem jednou i na tobogánu. Krásně jsme si nahřáli unavené nohy. Káď s ledovou vodou +5°C. V ceně bazénu byla i kávička. Zdeněk griloval jehně a cca ve 21 jdeme spát.

Sobota 30.6.2018

V noci trochu pršelo. Vstáváme okolo 6 hodiny. Podařilo se sbalit mokrý stan ve chvilce, kdy zrovna nepršelo. Z Bolungarvíku vyjíždíme cca 7:30. Zataženo, okolo 10°C, chvílemi prší. Cestou jsme se zastavili na kávičku u paní, co plete svetry. Podle ukazatele u silnice buď nefouká vůbec, nebo cca 2 m/s. Po tom vichru, který jsme zažili, jsme vděční. Věta letošního výletu by byla : “Všimni si, že nefouká.” Ani se neodvažujeme ji moc často vyslovit nahlas. Káva bývá většinou udělaná v termosce, u ní hrnečky, mléko, cukr. Káva z termosky má moc dobrou, takovou “kouřovou” chuť. Cestou jsme se stavili v Hólaru a prohlédli si zdejší katedrálu a zvonici. A taky původní drnovou chaloupku. Mlha, prší, nevlídno. Po 610 km jsme dorazili do Hofsósu. Místní kemp je plný karavanů, všude vlaječky a balónky. Rozhodli jsme se najít si ubytování v posteli. Našli jsme jediný místní guest house. Jdu tam, je otevřeno, nikde nikdo, Jen telefonní číslo. Volám tam. Je plno, ale paní má dvoulůžkový pokoj jinde. Jsme rádi. Pronajímá celý byt. V každém pokoji někdo je. Vedle v obýváku právě kouká 5 členná islandská rodinka na fotbal. Takže na Islandu pozor na soboty. Tady je dnes prostě nějaká oslavička. Sousedská sešlost. Po večeři jsme se šli projít po městečku Hofsós. Malinký přístav. Vlévá se řeka do moře. Cca 21:30 jdeme spát.

Dokončení příště.