Cesta na Island – díl dvanáctý

15.-16.8.2015

Západ slunce nad Bakkagerdi.

Nejsevernější bod. Bakkagerdi.

Včera Islanďani oslavovali tak, že nebylo komu zaplatit za kemp. A dnes ráno, to bylo stejné, takže jsme odjeli s dluhem. Snad se sem ještě někdy podíváme a vyrovnáme ho. Po cestě jsme se zastavili na farmě Áshóll, kde jsme zaplatili za ubytování v Láturu.

Pak jsme pokračovali přes Húsavík, kde jsme obnovili zásoby, na sever. Po nezpevněné cestě jsme se snažili dostat na nejsevernější cíp Islandu. Je ale velká mlha a tak nic nevidíme. Od severního polárního kruhu nás dělila jedna minuta, to je asi 2 km.

Snažili jsme se ubytovat ve Vopnafjörðuru, ale i zde je nějaký fest, hotely byly zavřené, ani jsme se nikam nedovolali. Pokračovali jsme tedy až do Egilsstaðiru, kde jsme museli vzít za vděk kempem. I tady byl fest, který začal soutěženim dětí na stadionu. Pak se přemístil alegorický průvod ke kempu a od jedenácti večer pokračovala zábava. Naštěstí jsme měli stan dostatečně daleko, takže jsme se krásně vyspali.

Druhý den jsme se přemísťovali do Bakkagerdi, kde jsme se ubytovali v kempu. Ve vesničce jsme objevili kouzelný podnik Alfa Café, který zvenku vypadal jako průmyslová hala, ale uvnitř čekal útulný interiér  a milá obsluha. Dali jsme si kávu a pokračovali za papuchalky, kterých poblíž hnízdí až 30 tisíc. Když jsme přijeli na místo, viděli jsme jen posledních pár daleko na moři. Bylo totiž už po sezóně a všichni odletěli někam na moře. Večer jsme se pokochali zapadajícím sluncem a šli spát s příslibem zítřejšího treku…