Po devíti letech jsme se opět odvážili do Duhových hor. Jízdu 30km "efkovou" silnicí jsme zdárně zvládli. Tentokrát i se závěrečným dvojbrodem.

Tři dny plné deště jsme strávili u bájné hory Kirkjufell na severním pobřeží poloostrova Snaefellsnes, kde jsme chtěli vystoupat na ledovec Snaefellsjokull - vstupní bránu do "Středu země".

To, proč jsme se tentokrát vydali opět na Island, dnes snad spatříme na vlastní oči. Aktivní sopku, která chrlí 6 až 10 kubíků lávy za sekundu!

Konečně se mi podařilo zpracovat fotky z naší čtvrté cesty na Island doplněné o zápisky ze Zuzčina deníku. Tady je první část.

Letos jsme po loňské pauze vyrazili koncem září pouze v pánské sestavě do Dolomit. Na čtyři dny se nám stala domovem Pozza di Fassa. 

To, v co jsme ještě před půlrokem nedoufali, se stalo skutečností. Vyrážíme na Island. Tentokrát se pokusím přidat do článku každý den jednu fotku. Tu aktuální najdete vždy nahoře.

Jak jsem psal v článku Islandské jaro, nemohl jsem se z objektivních důvodů, jako každý rok, vypravit za kandíky. Nakonec jsem díky Jirkovi objevil přímo v Praze nový symbol jara - křivatec český (Gagea bohemica).

Letos jsem se bohužel ze známých důvodů :-( nemohl vypravit, tak jako každý rok, za kandíky. Počátek jara 2021 tak pro mne bude symbolizovat probuzení sopky na Islandu.